Kamárádi v domácnosti

15. července 2009 v 14:01 | Ondra
Sami byste se jistě neradi rozhádali s členy vlastní rodiny. I kočky se snaží s každým členem domácnosti vycházet po dobrém! Pokud máte víc domácích mazlíčků, je důležité, abyste je vhodným způsobem seznámili a poskytli jim dost prostoru a krmiva. Pak se mohou klidně skamarádit!
Počet komentářů: 3
 

Druhy Britských koček

15. července 2009 v 13:52 | Ondra
- Britská modrá kočka
- Britská stříbřitá kočka
- Britská závojová kočka
- Britská kouřová kočka
Přidat komentář

1. HISTORIE BRITSKÉ KOČKY

16. února 2009 v 0:28 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
První druhy koček
Na konci 19. století začali majetní Angličané s vystavová­ním a chovem koček. Jednalo se především o kočky, které si s sebou přivezli z dalekých cest, jako například dlouhosrsté kočky z Blízkého a Dálného východu (předchůdci dnešních perských koček) nebo exotické krátkosrsté kočky, například siamské kočky, habešské kočky či modré ruské kočky. Sou­časně byly vystavovány variace domácích koček jako napří­klad krátkosrstá anglická kočka domácí nebo bezocasá manská kočka ze sousedního ostrova Man. Nejoblíbenější byly kočky perské. Kolem přelomu století byla obliba per­ských koček tak velká, že se krátkosrsté kočky na výstavách téměř nevyskytovaly, a pokud již byly na výstavách zapsány, nikdy se neobjevily mezi oceněnými. Ceny byly často pře­dem rezervovány pro exoticky vypadající siamské kočky.

První plemenný klub
Tehdejší elitu kočičího světa to samozřejmě mrzelo. Vlastnictví drahých druhů koček bylo totiž doménou pouze lépe situovaných lidí. Prostý člověk se musel spokojit s anglický­mi krátkosrstými kočkami, a protože tyto kočky málokdy něco vyhrály, ztráceli lidé chuť tato zvířata chovat a vysta­vovat. Elita chtěla ke svému koníčku přitáhnout i méně majetné lidi, protože pokud by mohli se svou domácí kočkou vyhrát nějakou cenu, znamenalo by to pozitivní přínos pro chov koček všeobecně. Kromě toho nebyli Britové ušetřeni šovinismu. Chtěli, aby jejich národní kočky dosáhly takové krásy, s níž by mohly konkurovat kočkám zahraničním. Tak nadešel čas dodat anglické krátkosrsté kočce větší status. Toto snažení dosáhlo svého vrcholu v roce 1901, kdy byl založen první klub domácích krátkosrstých koček, který funguje dodnes. Short Haired Cat Society and Mansclub se účastnil různých výstav koček a udílel ceny nejkrásnějším domácím kočkám, čímž se anglická domácí kočka dostala více do popředí zájmu zdejších obyvatel.

Od kočky domácí ke kočce čistokrevné
Anglická kočka domácí, která se v dnešní době běžně ozna­čuje jako krátkosrstá nebo britská kočka, se vyskytovala v mnoha různých podobách a zbarveních, jelikož nikdy nebyla vyváženě a záměrně plemeněna. To později ztížilo posuzování koček podle krásy i jejich vzájemné porovnání: neexistovaly totiž žádné normy. Proto byl vytvořen plemen­ný standard, ve kterém jsou popsány ideální vnější znaky této nové rasy - britské kočky. Mimo jiné je zde uvedeno, že zvířata musí mít stejnou konstrukci těla jako statné perské kočky, ale na rozdíl od nich musí mít krátkou srst. Chovate­lé začali vybírat své kočky podle zavalité a statné postavy a hustého krátkosrstého plyšového kožichu. Své krátkosrsté kočky často křížili s perskými kočkami, aby tento proces ještě urychlili. Neméně důležité byly barvy, které tyto kočky musely mít, aby se mohly účastnit výstav. Na výstavy byly totiž připuštěny pouze kočky modré, černé a bílé, černé, čer­vené a stříbřité tabby, želvovinové, želvovinové s bílou a tabby s bílou. Tabby kresba, příslušná barva očí, hloubka a tón barev jsou spolu s umístěním případné kresby zřetelně popsány v příloze o barvách plemenného standardu. Po vytvoření plemenného standardu bylo možno konečně odli­šit plemennou krátkosrstou kočku od běžné kočky domácí. Důkazem, že se to výborně vydařilo, jsou mnohá vítězství, jichž britské kočky dosáhly a stale dosahují.

Evropa
Chovem a vystavováním koček se však nezabývali pouze Angličané, přestože jejich vliv na rozšíření tohoto plemena je bezpochyby velký. Zájem u čistokrevné kočky rostl také na evropském kontinentě, kde chtěli chovatelé z místních sel­ských koček vyšlechtit kočky čistokrevné. Tyto kočky, jimž se zpočátku říkalo evropské krátkosrsté kočky, byly zhruba stejného typu jako kočky, které se v Anglii chovaly pod jmé­nem britská krátkosrstá. Evropské plemenné spolky nejenže převzaly od Angličanů plemenný standard, ale z Anglie se také pravidelně importovala zvířata, jež měla přinést do evropského chovu novou krev. Toto křížení vedlo nakonec k tomu, že si byly krátkosrsté kočky na obou koncích kanálu velmi podobné, ať již svým vzhledem, nebo svým původem.

Britská kočka versus evropská krátkosrstá kočka
V severní části Evropy byla situace jiná. Také ve Skandiná­vii se chovatelé zabývali šlechtěním domácích koček a i zde byly tyto kočky vystavovány pod jménem evropská kočka. Skandinávské kočky byly však trochu jiného typu než krát­kosrsté evropské kočky. Skandinávci totiž dováželi méně britských zvířat, a jejich chov se tak více soustředil na místní statné kočky. Skandinávci navíc nekřížili své kočky s koč­kami perskými. Problém nastal až v okamžiku, kdy se záliba v chovu britských koček stala mezinárodní. Ve skutečnosti se totiž jednalo o dvě odlišně vypadající rasy, které však měly společné jméno i plemenný standard. Proto se skandi­návští chovatelé pokusili v 80. letech 20. století tyto dvě rasy oddělit. Zvířata se stavbou těla cobby s vlivem perských koček dostala druhové jméno britská, zatímco druhové jméno evropská bylo určeno pro o něco méně cobby zvířata s více či méně čistokrevným původem odvozeným od domá­cích evropských koček. Navíc modrá francouzská kočka chartreux, která do této doby spadala pod stejný plemenný standard, získala status samostatné rasy. Francouzská chart­reux se stejně jako evropská kočka v současnosti již moc nechová. Na rozdíl od nich se ovšem britská kočka zařadila mezi nejoblíbenější plemena.
Přidat komentář

2. VNĚJŠÍ ZNAKY

16. února 2009 v 0:28 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
Plemenný standard
Plemenný standard britské kočky je v rámci kočičích ras jed­ním z mála, který je u všech sdružených organizací na světě téměř shodný. Originální standard, od nějž jsou odvozeny všechny ostatní, pochází od anglického sdružení GCCF (The Governing Council of the Cat Fancy), založeného roku 1910.

Typ
Britská kočka (BK) je kompaktní vyváženě stavěná a silná kočka se statnou a svalnatou postavou, širokým hrudníkem a silnýma krátkýma rovnýma nohama s kulatými tlapami. Její ocas je na začátku tlustý a na konci zakulacený. Tato kočka má kulatou hlavu s prostorem mezi malýma ušima. Jejími dalšími znaky jsou kulaté tváře, masivní brada, velké kulaté a široce otevřené oči, krátký široký nos a krátká a hustá (plyšová) srst.

Hlava
Britská kočka má kulatý obličej s plnými tvářemi, širokou leb­kou a s kostmi se zaoblenou strukturou. Hlavu nese krátký tlustý krk. Nos by měl být krátký, široký a rovný. Profil se zakulaceným čelem přechází v krátký rovný nos s přechodem (posazením nosu), který není zalomený ( žádný "stop"), nýbrž lehce klenutý. Brada musí být plná, silná a široká, odchylky se považují za chybu. Chrup do sebe musí dohře zapadat. Linie mezi nosem a bradou by měla být rovná. Uši jsou malé, širo­ké ve svém základě a zakulacené na horní straně a musí být umístěny tak, aby nerušily kontury hlavy. Vnější strana musí být ochlupená, vnitřní strana méně. Oči jsou velké, kulaté, do široka otevřené, posazené daleko od sebe, horizontálně umístěné, bez sebemenšího náznaku sklonu k orientálnímu tvaru.

Postava
Kompaktní postavu tvoří krátké rovné tělo s hlubokým hrud­níkem a nízkým těžištěm. Tělo by mělo být masivnější než ramena, postava středně velká až velká. Nohy by měly být krátké, rovné a silné se zakulacenými tlapkami. Ocas je tlustý, střední délky, širší v základě než na zakulaceném konci.

Srst
Srst by měla být krátká, na dotek silná a vitální. Příliš jemná a řídká srst je považována za chybu.

Stav
Tělesný stav by měl být perfektní a měl by působit svěžím a vitálním dojmem.

Chyby
Za chyby jsou považovány deformace čelisti a úst, deforma­ce ocasu a různé další anatomické odchylky, příliš dlouhá jemná a řídká srst, cuckovatý ocas, zalomený nos, slabá brada či zalomené polštářky, na nichž rostou vousky. Mezi závažné chyby, které vylučují umístění na první příčce nebo získání titulového certifikátu, patří předkus nebo zákus, odchylka v kostní struktuře ocasu nebo jiná tělesná odchyl­ka, příliš dlouhá či řídká srst (u dospělých koček) a zalome­ný, plochý nebo tupě vypadající nos.

Barvy a standard
Plemenný standard britské kočky pro typ a stavbu těla je shodný téměř na celém světě, což však neplatí v případě barevných a vzorových kombinací, jež se v různých zemích a organizacích liší. Navíc nejsou tyto údaje neměnné. Cho­vatelé se neustále zabývají evolucí, zlepšením a zušlechtě­ním britské kočky. Tento vývoj neprobíhá na celém světě současně, a proto se mohou kritéria uznání nových typů v různých zemích a organizacích odlišovat. V následujících kapitolách jsou pojednány barevné sku­piny britských koček. Kvůli mnoha změnám v uznání druhů však může tato kniha rychle ztratit na aktuálnosti, pokud u každé jednotlivé barvy nebude uvedeno, zda byla, nebo nebyla uznána, popř. jakou organizací. Naším záměrem je podat výklad nejznámějších barevných typů a skupin. Seznam všech barev koček, které se chovají a vystavují v současné době, najdete v kapitole nazvané Seznam barev.
Přidat komentář

3. ZVÁŽENÍ KOUPĚ

16. února 2009 v 0:27 | Esther Verhoef - Verhallen
Slasti a strasti
Na příjemné stránky chovu britské kočky jakožto domácího zvířete by nebylo jistě těžké přijít. S koupí živého tvora však nebývají spojené pouze příjemné, ale též méně příjemné stránky. Zdravá britská kočka, o kterou je dobře pečováno, se může dožít až 15 let. Každý den svého života je na vás zvíře plně odkázáno, co se krmení, péče a pozornosti týče. Nejenže musíte každý den čistit jeho toaletu, nýbrž mu musíte také dávat odpovídající krmivo, které však nebývá vždy nejlevnější. K běžné péči o kočku patří též pravidelné procedury, jakými jsou odčervovací kúra, opatření proti ble­chám či každoroční očkování proti kočičím nemocím. Dospělé britské kočky bývají většinou klidné, mláďata však mohou čas od času zvrhnout váš oblíbený květináč nebo zatnout drápky do sedací soupravy. Mimo to může kočka, ať již stará nebo mladá, udělat občas loužičku na místě, které není k tomuto účelu určeno, nebo vyzvrátit chomáč chlupů na vaši tapetu. Navíc ztrácí britská kočka stejně jako jiné kočky svou srst. Přestože ji budete muset v době línání každý den česat nebo kartáčovat, budete neustále nacházet vypadané chlupy na vašem nábytku a obleče­ní. Jedete-li na dovolenou, musíte najít někoho, kdo se o kočku během vaší nepřítomnosti postará, nebo musíte pát­rat po dobrém kočičím penzionu. Také se může stát, že vaše kočka onemocní. V takovém případě je pak zvíře naprosto závislé na vaší péči. Požádáte­-li o pomoc veterináře, může být v některých případech účet opravdu vysoký, možná si rovněž budete muset vzít den či několik dnů volna, abyste mohli s nemocnou kočkou zůstat doma. Všechny tyto okolnosti byste měli při rozhodování, zda si pořídit kočku jako domácí zvíře, zohlednit. Důležité je, abys­te si všech případných problémů byli vědomi ještě předtím, než si kotě či dospělou kočku přivedete domů.

Koťata a charakter
Většina lidí dá při pořizování kočky zcela pochopitelně přednost kotěti před kočkou dospělou. Koťata jsou neodola­telná a koťata britské kočky navíc zaujmou plyšovým a zaob­leným vzhledem. I přesto se však můžete rozhodnout pro kočku starší. Pouto, které navážete se starší kočkou, bude stejně silné jako pouto, které vás spojuje s kotětem. Starší kočka si možná bude na novou situaci zvykat pomaleji, ale nakonec se přizpůsobí stejně dobře jako kotě. Někteří lidé si vybírají raději koťata, protože si myslí, že mohou jejich povahu ještě zformovat podle svého přání. Povaha je ale zčásti daná dědičností a pouze částečně závislá na prostředí, ve kterém kotě vyrůstá, a na způsobu, jak s ním chovatelé zacházejí. Jediné, co můžete udělat, je poku­sit se povahu vylepšit a naučit kotě pravidlům, která platí u vás doma.

Koupě dospělé kočky
Pro některé lidi může být lepší volbou pořízení si o něco star­ší kočky, která získala dobrý základ již jinde. To platí napří­klad tehdy, když nepracujete doma, a nemůžete tedy v prvních měsících o kotě pečovat ani je krmit. V mnoha plemenných spolcích pracuje osoba, jež zprostředkovává umístění dospělých koček, které jsou k dispozici. Právě tato osoba by vám měla poskytnout zasvěcené rady, neboť se danému plemeni věnuje velmi pečlivě a rozhodně by si nepřála, aby zprostředkování skončilo zklamáním. Koneckonců dospělé kočky, které musely být ve starším věku přemístěny, nemusejí být vždy pouze problémové. Důvodů vedoucích k tomu, aby se lidé kočky vzdali, může být mnoho, například rozvod, nemoc nebo smrt majitele. O kočce samotné to však nic nevypovídá. Poněkud jiný případ nastává, musela-li být kočka pře­místěna proto, že se chovala agresivně, přehnaně bázlivě nebo chronicky nečistotně, popř. si nemohla či nechtěla zvyknout na jiná domácí zvířata. Přestože se obvykle špatné vlastnosti kočky na nové adrese již neprojeví, přece jen byste měli být při péči o takováto zvířata opatrní. Pokud má starší kočka problémy s přizpůsobením se vaší domácnosti, je nutné si vše pořádně rozmyslet. Nemáte-li dostatečné znalosti o kočkách, můžete se samozřejmě se svými dotazy obrátit na někoho, kdo kočkám rozumí, například na chovatele.

Kočka nebo kocour?
Na první pohled patrným rozdílem mezi kočkou a kocourem je jejich vzhled. Kocouři jsou ve všech ohledech impozantnější než jejich druhové protějšky. Povahou se však příliš neliší - existují příjemní i méně příjemní kocouři a totéž platí i pro kočky. Jestliže nemáte v plánu založit chov, pak volba mezi koč­kou a kocourem závisí pouze na vašem osobním vkusu. Pokud však plánujete chov založit, musíte si vybrat kočku. Nevykastrovaní kocouři se totiž kvůli svému značkování chovají v domácnosti jen velmi obtížně. Nechcete-li si založit chov, nýbrž chcete pouze chodit na výstavy, pak vězte, že lze vystavovat kastrované kocou­ry stejně jako kastrované kočky, a to ve vlastní speciální třídě.

Pořizování další kočky do domácnosti
Pokud již jednu nebo více koček máte, budete se možná sami sebe ptát, zda stávající kočky nově příchozího jedince při­jmou. Míra snášenlivosti je závislá jak na povaze vašich koček, tak na povaze vašeho nového domácího zvířete. Vyrovnané kočky, které ve svém mládí nebo i později přišly do styku s jinými kočkami, dělají při představování nového člena domácnosti problémy jen zřídkakdy. Nově příchozí kočka je pak obvykle plně přijata již během prvních dvou týdnů. Existují však i kočky, které se o domácnost dělí nerady. To se může mimo jiné projevit nečistotností či nervozi­tou, při níž se kočka stáhne na nějaké klidné místo v domě, odmítá potravu nebo stále vyhledává možnost boje s nově příchozí kočkou. Vše se většinou po určitém čase uklidní, ale pokud se situace nezlepší, bude pravděpodobně lepší kočku přemístit. Stávající skupina koček samozřejmě vždy snadněji při­jme malé kotě. Stejně jako lidé mohou i kočky v sobě nalézt zalíbení, nebo se naopak nesnášet a je velmi těžké předem odhadnout, který pocit u nich převáží. Dospělá britská kočka, která u svého předchozího majitele vycházela s ostatními kočkami dobře, nebude ani ve vaší rodině zdrojem problémů. Nově příchozí kočku byste měli nejprve nechat, aby si dům sama prohlédla, a pak k ní teprve vpustit ostatní členy domácnosti.

Jak vycházet se psy
Mladé i staré kočky, které mají dobrý základ od svého cho­vatele nebo majitele, se obecně lépe přizpůsobují, pokud se dostanou do rodiny, kde jsou přítomna i jiná domácí zvířata. Máte-li psa, který je již na kočky zvyklý a který s nimi zachází opatrně, pak by měl bez potíží přijmout i kočku novou. Přestože váš pes běhá venku za kočkami, nemusí to ještě zna­menat, že se bude podobně chovat i k novému členu domác­nosti. Existuje totiž mnoho psů, kteří se venku honí za kočkami, ale své domácí kočce by rozhodně neublížili. Přesto je zapotřebí určité opatrnosti, především pokud máte poněkud agresivnějšího psa. Svého psa byste měli znít natolik dobře, abyste věděli, jak bude na kočku reagovat. Je samozřejmé, že v prvním období nenecháte psa a kočku spolu samotné a že kočka bude mít vždy možnost úniku - místo, kam se pes nedostane. Zvířatům můžete být též nápo­mocni v tom, že psovi vždy, když bude kočka v jeho blíz­kosti, podáte kousek sýra nebo salámu. Bude si pak přítomnost kočky spojovat s něčím příjemným. Častokrát může být jednodušší vzít do domácnosti starší kočku, která je již na psy zvyklá. Koťata, která si hrají, mňoukají a utíka­jí, mohou totiž probouzet v některých psech lovecké instinkty.

Kočky a děti
Mnoho domácích zvířat si lidé do domácnosti přivedou na přání dětí. Pro sociální vývoj dítěte je velice dobré, pokud vyrůstá ve společnosti zvířat, a naučí se tak nést zodpověd­nost za dalšího živého tvora. Nepočítejte však s tím, že se vaše malé děti budou o kočku starat samy. Děti ještě nemají tolik vyvinutý smysl pro zodpovědnost. Kromě několika výjimek dětské nadšení rychle opadne a starost o kočku zůstane pouze na vašich bedrech. Pokud vycházíme z předpokladu, že se britská kočka může dožít i 15 let, není vůbec vyloučeno, že děti se již z domova odstěhují a kočka bude stále ještě v plné síle. Nikdy si proto nepořizujte kočku pouze kvůli dětem, musíte j i chtít i vy sami. Naučte své děti, že kočka je živý tvor, kterého je třeba respektovat, a že nikdy nemají kotě nebo dospělou kočku rušit ze spánku. Přirozeně nesmíte tolerovat, aby děti s koč­kou zacházely příliš hrubě nebo ji za hlasitého křiku honily po domě. Kočky se mohou přestat ovládat a podle své pova­hy jednat ze strachu bud agresivně, nebo naopak bázlivě.

Osamělé kočky
V protikladu k současným domněnkám nejsou kočky samo­tářská zvířata. Toto tvrzení totiž platí pouze pro kočky, které vyrostly v divočině. Jejich matka je v určitém okamžiku naučí stát na vlastních nohách, přestane je krmit, a sotva dosáhnou věku 11 týdnů, přestane o ně zcela pečovat. V relativně krátké době vychová ze svých mláďat nezávislá zvířata, která po odchodu od matky vyrůstají téměř samotářsky. Pokud se však kotě narodí u lidí jako domestikované zvíře, nikdy není takto zapuzeno. Lidé nejenže pečují o srst zvířete, když je hladí a kartáčují, ale dávají mu též najíst. Tím nahrazují péči, kterou by mu věnovala jeho matka, a díky této péči zůstane domácí kočka z velké části navždy ve stadiu kotěte. V tomto stádiu potřebuje kočka pozornost buď lidí, nebo jiných koček. Jestliže si tedy pořídíte kočku a pak ji většinu dne pone­cháte svému osudu, bude se cítit osamocená. Pokud své kočce nemůžete nabídnout dostatek společnosti a pozornos­ti, pořiďte si kočky dvě, aby si měly v době vaší nepřítom­nosti "s kým popovídat".

Pokojová nebo venkovní kočka?
Britské kočky mají většinou klidnou povahu, a proto se dobře hodí pro chov v domácnosti. Ke své spokojenosti sice nepotřebují venkovní výběh, musí však mít dostatek mož­ností ke škrábání, šplhání a hraní a musí mít také dostatek pohybu. Rozhodně byste neměli nechat zvíře běhat venku samotné. Nejenže se kočka může nakazit nevyléčitelnými kočičími nemocemi, ale může se stát též obětí dopravní nehody nebo se setkat se psem, který nesnáší kočky, popří­padě se může i otrávit. Kromě toho se může stát, že volně pobíhající kočka vykoná svou potřebu u vašich sousedů, což se u nich může setkat s nelibostí. A vzhledem k tomu, že britské kočky jsou krásná a přátelská zvířata, je možné, že si vašeho volně pobíhajícího miláčka odnese někdo domů.

Výběh a síťovaná okna
Rozhodnete-li se kočku chovat v domácnosti, přidělejte do oken sítě proti mouchám, abyste mohli větrat dům bez rizi­ka, že kočka vyběhne ven. Již od malička držte kočku doma a nepouštějte ji v žádném případě ven. Britské kočky, kterým bylo v mladém věku chození ven zakázáno, je v dospělém věku nevyžadují, což je správný výsledek výchovy těchto koček. Pokud máte zahradu, můžete kočce udělat výběh, který bude hraničit se zadními dveřmi nebo s oknem. Další mož­ností je oplotit zahradu a na vrchol plotu umístit bud' drát pod nízkým napětím, nebo zahnout konce plotu dozadu. To vezme většině britských koček odvahu. Také balkon může­te obehnat silným pletivem, aby kočka mohla bez jakého­koli rizika na čerstvý vzduch. Prostřednictvím "kočičích vrátek" ve dveřích může kočka dle libosti chodit ven i dovnitř.

Vhodnost britské kočky
Britská kočka není náladová, naopak má klidnou a dobrosr­dečnou povahu. Kočce, která je dobře začleněna do společ­nosti a má po rodičích povahu typickou pro toto plemeno, vyhovuje soužití s jinými kočkami, psy i s dětmi. Britské kočky se rády pohybují ve společnosti "svých" lidí, rády se nechají hladit, rády se mazlí, ale lidem se nikdy nevnucují, pouze zcela výjimečně. Mladá zvířata bývají často velmi hravá, ale od jednoho nebo dvou let začínají být kočky stále pasivnější. Dokážou se sice zabavit i samy, ale mají v oblibě společnost a družnost - britská kočka není zvíře, které by mohlo nebo chtělo trávit celé dny samotné. Jeho protesty sice nenaruší domovní řád, ale jeho radost ze života se může vytrácet, což zvíře nedává najevo příliš nápadně. Tyto vlastnosti stejně jako skutečnost, že britská kočka není "upovídaná" tolik jako například mnohá plemena východního původu, z ní činí skvělou kočku jak pro klidné lidi, tak pro rušné domácnosti. Existují samozřejmě i o něco složitější a náročnější zvířata. Případnému zklamání můžete zabránit tím, že nekoupíte kotě na první možné adrese, ale raději vyhledáte zkušeného chovatele.
Přidat komentář

4. KOUPĚ

16. února 2009 v 0:25 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
Bez rodokmenu
Britská kočka je velmi populární rasou. Byla-li po léta nej­vyhledávanější modrá verze, stala se v poslední době díky opakovanému účinkování v reklamách nejoblíbenější stříb­řitá tabby. Právě díky velké popularitě britské kočky musíte být při koupi obzvláště obezřetní. Často jsou totiž nabízena koťata britské kočky bez rodokmenu. Tato zvířata nejsou téměř nikdy čistokrevná, jedná se spíše o kočky, které se stříbřité tabby podobají, nebo jde o křížence kočky domácí s kočkou perskou. Přestože vše může nasvědčovat tomu, že jste navštívili zku­šeného chovatele, je kočka bez rodokmenu vždy podezřelá. Náklady na pořízení rodokmenu totiž netvoří ani čtyři pro­centa z průměrné ceny kotěte, a pokud má chovatel všechny záležitosti v pořádku, nemá příslušný spolek žádný důvod mu vydání rodokmenu odmítnout. K odmítnutí přikračuje spolek pouze tehdy, pokud rodiče kotěte nebyli vůbec testováni nebo byli pozitivně testováni na nakažlivé a po čase smrtelné koči­čí choroby, jakými jsou kočičí AIDS nebo leukémie. Spolek může zamítnout vydání rodokmenu také tehdy, pokud chovatel kočku připustí vícekrát, než je pro ni zdravé, obvykle jsou povoleny maximálně tři vrhy za dva roky. Z těchto důvodů tedy raději nabídku na kotě bez rodokme­nu nepřijímejte, ve většině případů není něco v pořádku.

Výstavní kočka
Pokud chcete své nové domácí zvíře chovat, případně vystavo­vat, měli byste se tímto plemenem zabývat hlouběji, dříve než se začnete poohlížet po volných koťatech. Každé kotě totiž není k vystavování ani chovu vhodné a ne každý chovatel je zaru­čeným odborníkem, který se vyzná nejen ve všech kladech a záporech této rasy, ale také v lepších a horších stránkách rodi­čů, vzdálenějších předků a především svých vlastních koťat. Kotě, které chcete vystavovat, popřípadě chovat, tedy kupujte výlučně u zkušeného a osvědčeného chovatele. Již po telefonu mu můžete vysvětlit, jaké kotě přesně hledáte. Pokud chcete kotě plemenit, je důležité najít chovatele, který nechal svá zvířata preventivně prohlédnout, zda se u nich nevyskytuje nějaká dědičná vada typická pro britské kočky. Je také důležité vědět, zda se mezi předky britské kočky nevyskytovali jedinci jiné rasy než právě britské kočky, s vý­jimkou případně jedné perské kočky mezi vzdálenějšími předky. Rozhodně se neostýchejte navštívit několik různých chovatelů, abyste mohli vše porovnat, a mohli se tak objek­tivněji a zodpovědněji rozhodnout a jednat s chovatelem, který vás nejvíce osloví svým zacházením se zvířaty, znalostí rasy a především znalostí svých zvířat. Přesto vám však žádný chovatel, ať již sebevíc zkušený, nemůže poskytnout záruku, že právě z vámi vybraného kotě­te vyroste šampion. Chovatel vám může pouze pomoci vybrat kotě s vynikajícími rodiči i vzdálenějšími předky, které ve svém mládí vykazuje správnou barvu, strukturu i kresbu srsti a určité tělesné znaky. Slibně vypadají napří­klad ta koťata britské kočky, která jsou hezky "kulatá" a kompaktní. Zda taková zůstanou, až vyrostou, však před­povědět nelze.

Britská kočka jako domácí zvíře
Pokud chcete mít kotě britské kočky pouze jako domácí zvíře a neplánujete je vystavovat ani chovat, pak pro vás budou menší vady na kráse zřejmě méně podstatné. Co se vzhledu zvířete týče, můžete být méně kritičtí a slevit v některých nárocích. V každém vrhu se vyskytne jedno nebo více koťat, na kterých chovatel vidí, že nedosáhnou na vysoké laťky vyty­čené plemenným standardem. Jsou to například dvoubarev­né britské kočky, jež nemají dostatek bílé barvy, nebo zvířata, která nemají požadovanou barvu očí či dostatečně kontrastní tabby vzor. Tato koťata se prodávají ve třídě nazvané "kočka nevhodná na výstavy" (kočka na mazla), a to většinou za nižší cenu. Občas se také stává, že se dvěma krátkosrstým kočkám narodí dlouhosrstá koťata. Taková koťata mají stejně dobrý základ jako výstavní kusy ze stejné­ho vrhu, takže si můžete být jisti, že jinak je zvíře zcela v pořádku. Někteří chovatelé vás nechají podepsat formulář, ve kte­rém se zavazujete nechat kočku nebo kocoura "s chybička­mi" vykastrovat, jakmile dosáhnou patřičného věku. Tímto způsobem chovatelé zajišťují, aby se barevné vady nepřená­šely na příští generace.

Potřebná opatrnost
Když se jdete podívat k chovateli na zvířata, měli byste se soustředit hned na celou řadu věcí. Většina chovatelů sice chová ve své domácnosti nebo ve venkovním výběhu více koček, ale není dobré, pokud se to u nich kočkami jen hemží. Pokud jich totiž žije v domě hodně, nemůže jim být nikdy věnovaná dostatečná pozornost a péče. Koťata by měla vyrůstat doma, a nikoli ve venkovním výběhu, protože to by mohlo vyvolat problémy sociálního druhu. Koťata, která jsou duševně i tělesně v pořádku, uví­tají vaši návštěvu jako zajímavou změnu v koloběhu všed­ních dní. Jestliže se dohře probudí, budou pokládat vaši návštěvu za velice příjemnou, v žádném případě jim nebude nenahánět strach. Pozornost věnujte také hygieně. Vůně v kočičím chovu může být poněkud méně svěží než u vás doma, zvláště jsou-li v domě nebo sousedních prostorách přítomni i nekastrova­ní kocouři. To však neomlouvá výměšky poseté kočičí toa­lety ani jiné jevy, které ukazují na nedostatečnou péči. Pokud jsou všechny tyto věci v pořádku, prozkoumejte, zda koťata působí zdravým dojmem. Výtoky z nosu a očí, ble­chy v kožichu, špinavá ouška nebo známky průjmu nejsou dobrým znamením. Koťata, která takovéto symptomy vyka­zují, raději nekupujte, mohla by být totiž nakažena nějakou nemocí. Dalším znamením, podle kterého poznáte, že koťa­ta nejsou zcela v pořádku, jsou například příliš kulatá bříška a holá místa v srsti, která vznikají z nejrůznějších negativ­ních příčin. V takovém případě, k němuž naštěstí nedochá­zí příliš často, raději nenavštěvujte ve stejný den jiného chovatele, abyste nákazu nepřenesli na jeho zvířata.

Výběr
Pokud hledáte domácího mazlíčka, vybírejte si především podle citu a podle toho, které kotě vás nejvíce osloví. I kočky mají své city a šance, že se některému z koťat vážně zalíbíte a že to dá dostatečně najevo, je velká - výběr podle citu bývá obvykle dobrou volbou. V žádném případě si však raději nevybírejte nejslabší a nejmenší koťátko z vrhu, přestože může být levnější. Jeho špatný zdravotní stav má nezřídka opodstatněný důvod a je velmi pravděpodobné, že byste se po jeho koupi potýkali nejen s finančními, ale též s citovými problémy. Chcete-li kotě chovat a vystavovat, dejte na radu chovatele. Ať již má zvíře jakýkoli zevnějšek, nezapomínejte, že bude dalších 15 let členem vaší domácnosti, a je tedy velmi důležité, abyste si vyhovovali. Má-li i to nejhezčí kotě pova­hu, která vás neosloví, počkejte raději na další vrh.

Kotě v domě
Seriózní chovatel by nikdy neměl dávat kotě novému maji­teli dříve, než zvíře dosáhne věku 12-13 týdnů. Mnoho cho­vatelů vám přinese kotě až domů, aby zjistili, jak a kde skončí jejich starostlivě opatrované a opečovávané zvíře. Také kotě se pak může, zatímco je důvěrně známý chovatel ještě nablízku, v klidu seznámit s novým domovem i novými spolubydlícími. Chovatel by vám měl současně s kotětem předat očkovací průkaz, většinou vám předá také rodokmen, i když ten však můžete obdržet i později. Mnozí chovatelé s vámi také uzavřou smlouvu, v níž jsou sepsána práva a povinnosti jak chovatele, tak i nového majitele kotěte. Dříve než tuto smlouvu podepíšete, ujistěte se, že je její obsah vyhovující.
Počet komentářů: 1

5. HYGIENA

16. února 2009 v 0:24 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
Různé druhy náplně do kočičí toalety
Existují různé druhy náplní do kočičí toalety, z nichž každá má své klady i zápory. Nejekonomičtější je náplň, která tvoří bud' jemné, nebo hrubé hrudky. V takových náplních nemů­že moč prosáknout na dno, protože se z jejích zrnek vytváře­jí hrudky, jež se dají snadno odstranit, a zbytek náplně tak zůstane čistý. Nejpraktičtější pomůckou je v tomto případě lopatka pro kočičí toalety. Při používání takovéto náplně je důležité, abyste do kočičí toalety nasypali dostatečně silnou vrstvu, která by zabránila prosáknutí moči na dno, odkud by se špatně odstraňovala. Hrudky nasáklé močí musíte odstra­ňovat každý den. U jiných druhů náplní, jež také vytvářejí hrudky, prosa­kuje moč na dno a je částečně absorbována jejich porézním povrchem. Tyto typ náplně stojí sice nejméně, ale jelikož je musíte používat ve větším množství, při dlouhodobějším používání se prodraží a je s nimi spojeno více nepříjemností a uklízení. Náplně na bázi dřeva a papíru jsou sice šetrné k životní­mu prostředí a mohou být zužitkovány jako zahradní kompost, ale často nebývají příliš ekonomicky výhodné a ne vždy uspokojivě vstřebávají moč a vlhkost. Nejnovější náplně do kočičí toalety se skládají ze syntetických kuliček, které absorbují moč a vlhkost. Toaletu tedy nemusíte čis­tit tak často, protože moč zůstane izolovaná. Při výběru náplně byste měli zohlednit nejen váš osobní názor, ale také to, že kočka si již zvykla na určitou náplň u svého předchozího chovatele.

Hygiena kočičí toalety
Nehledě na to, jakou náplň používáte a kolik koček používá toaletu, je třeba odstraňovat výměšky minimálně jednou denně, a to především v létě, kdy se na kočičí toaletě snad­no množí různé bakterie. Pokud toaletu neuklízíte dobře a včas, může se stát příčinou těžkých infekcí u vašich koček, a sehrát tak podstatnou roli v přenášení nemocí. Samozřej­mostí by se též mělo stát, že toaletu jednou týdně nebo jed­nou za dva týdny vydezinfikujete, nejlépe silným dezin­fekčním prostředkem obsahujícím chlór.

Kočičí toalety
Existují různé druhy kočičí toalety, které se liší cenou, prove­dením i designem. Nejlevnější toalety nemají poklop, jejich pořízení však není příliš praktické. Kočky totiž své výměšky instinktivně zahrabávají, čímž mohou část náplně vyházet ven. Někteří méně čistotní jedinci pak sice vykonávají svou potře­bu na toaletě, ale výměšky se kupí vedle ní. Tomuto nepříjemnému stavu můžete zabrání zakoupením toalety s poklopem. Protože vaše britská kočka, zvlášť kocour, může dorůst do vět­ších rozměrů, pořiďte si raději toaletu co největší.

Čistotnost
Jakmile začnou koťata sama přijímat potravu, přestane matka uklízet jejich výměšky. Koťata by pak měla na popud své matky nebo chovatele vyhledat kočičí toaletu. V době, kdy kotě dostanete, je již několik týdnů čistotné. V prvních dnech je dobré používat stejný druh náplně, na jaký byla kočka zvyklá u svého dřívějšího chovatele. Kotě tak rozpo­zná strukturu a pach toalety a začne ji automaticky používat. Je vhodné posadit kotě ihned po příchodu do vašeho bytu na kočičí toaletu, aby později nemělo problém ji najít. Jest­liže chcete později přejít na jiný druh náplně, položte trochu použité náplně na novou, kotě tak pozná známý pach.

Předcházení nečistotnosti
Kočky se řídí svými návyky a mohou být na určitém druhu nebo značce náplně téměř závislé. Koupí-li majitel náplň jinou, vnímá to vybíravá kočka jako výzvu, aby si udělala toaletu v nějakém rohu. Nečekanou nečistotnost může zavinit též přemístění toalety nebo koupě jejího jiného druhu. Občas se stává, že je toaleta umístěna příliš blízko krmení. Takový kočičí koutek může sice vyhovovat majiteli, kočce však nemusí připadat zrovna nejhygieničtější vyprazdňovat se v blízkosti jídla, a proto může hledat kou­tek pro vyměšování někde jinde. Kočky také většinou močí na jiném místě, pokud není toaleta dostatečně čistá. Některé kočky nechtějí používat toaletu, na které vyko­návají potřebu i jiné kočky. Máte-li více koček, pořiďte si raději pro každou z nich vlastní toaletu. Toalety neumisťujte do jedné místnosti, ale pokud možno po celém domě. Prav­děpodobnost "nehod" z důvodu, že se kočka - protože je zavřená v horním patře - nemůže dostat k toaletě, je pak malá.

Nečistotnost z hormonálních příčin
Kocouři britské kočky pohlavně dospívají ve věku od sedmi měsíců do jednoho a půl roku. Od této doby mohou začít značkovat. Značkující kocouři nemočí ve dřepu, ale vstoje s vrtícím se ocasem. Moč tak nedopadá kolmo na zem, ale rozprostírá se vodorovně po povrchu. Kocouři značkují jak vevnitř, tak i venku, a přestože bývá značkování často označováno za nečistotné chování, nemá s nečistotností nic společného. Jedná se o způsob, jak se kocouři profilují a jak si ohraničují své teritorium. V jakém životním období a s jakou četností kocour značkuje, závisí především na jeho osobnosti. Existují kocouři, kteří neznač­kují nikdy, kocouři, již značkují především na jaře (v jiných obdobích roku méně často nebo vůbec), a kocouři značkují­cí pouze v případě, že se v jejich okolí nachází kočka v říji. Rozličné prostředky, jimiž se pro zamezení značkování postříká povrch, bohužel neúčinkují na všechny kocoury. Protože značkují téměř všichni kocouři, nechává se většina z nich včas vykastrovat. Po kastraci by sice již nemělo ke značkování docházet, někteří kocouři však mohou ještě nějaký čas ve značkování pokračovat. Příčinou tohoto jevu je to, že všechny hormony, které značkování ovlivňují, vymizí z těla přibližně až za šest týdnů.

Nečistotnost zaviněná stresem a strachem
Změny ve složení rodiny, přestěhování nebo pouze nový kus nábytku bývají pro některé kočky velice stresující, a stávají se tak důvodem pro nečistotné chování, byť často pouze dočasné. Pokud kočka vykonává svou potřebu na rohožce u dveří, je pravděpodobné, že se v okolí objevila nová kočka, která ve zvířeti vzbuzuje nejistý dojem. Moč nebo výkaly na rohožce nebo jiných strategických místech pak slouží jako bariéra. Lidé s více kočkami již zajisté zažili případ, že některá kočka je ostatními odstrkovaná. I to je častou pří­činou stresu, který tmi za následek, že kočka močí kdekoli. Často pomáhá, postříkáte-li místo, kde by kočka měla močit, prostředkem obsahujícím feromony nebo traceliny, ale úspěšnost takovýchto postřiků není zaručena.

Jiné příčiny nečistotného chování
Pokud zde uvedené příčiny nečistotného chovaní nepopisu­jí vaši situaci A pokud kočka stále nekontrolovatelně močí, může pomoci, poskytnete-li jí volný výběh. Mnohé kočky, které žijí vevnitř, totiž přestanou se svým nečistotným cho­váním, jakmile mají možnost zvětšit své teritorium. V každém případě zajistěte, aby kočka nezpůsobila žádné potíže u sousedů a aby sama nebyla vystavena žádnému nebezpečí, což ve většině případů znamená oplotit zahradu nebo balkon a vše důkladně zabezpečit proti pokusům o útěk pomocí slaboproudého drátku nebo zastřešení. Pouštíte-li kočku ven, postarejte se, aby byla identifikovatelná pomocí čipu, který jí veterinář aplikuje pod kůži. Majitel je tak informován vždy, je-li ztracené zvíře nalezeno nebo když někam přiběhne. Pokud nepomůže ani volnější výběh, neznamená to ještě, že je vaše kočka notoricky nečistotní. Může se stát, že vzta­hy mezi kočkou a majiteli či případnými dalšími kočičími a psími obyvateli domu nejsou dobré. Kočka to nemusí dávat vždy najevo pouze nešťastným, bojovným nebo agre­sivním chováním, ale též tím, že začne být nečistotná. Nečistotné kočky, které se dostanou do jiného prostředí, k novému majiteli nebo do jiného rodinného prostředí, často bez potíží vykonávají svou potřebu na kočičí toaletě. Pro kočku je pak stejně jako pro majitele přemístění do jiné spolehlivé rodiny jediným možným řešením. Jestliže jinak čistotná kočka začne být bez jakéhokoli vysvětlitelného důvodu nečistotná, kontaktujte svého veterináře. Je totiž možné, že nečistotnost způsobují zdravotní problémy, například (stařecká) cu­krovka, problémy s ledvinami nebo zánět močového měchýře.
Přidat komentář

6. STRAVA

16. února 2009 v 0:23 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
Doma připravená nebo hotová strava?
Pokud stravu připravujete sami, měli byste vědět, že kočka nejenže musí mít dostatečné množství živin, ale musí je také dostat ve správném poměru. Dlouhodobě špatný poměr živin může totiž zapříčinit zdravotní problémy, a tím zkrátit kočce život. Chcete-li stravu připravovat sami, měli byste si vše předem důkladně prostudovat. Většina chovatelů však dává přednost stravě hotové. V průběhu let bylo vyvinuto mnoho značkových krmiv, u nichž je dobrá kvalita zaručena. Ať již se rozhodnete pro jakékoli z nich, můžete si být jisti, že vaše kočka nebude trpět nedostatkem důležitých látek.

Levné nebo drahé krmivo?
Kočky potřebují stravu, jejíž hlavní složkou jsou živočišné bílko­viny a tuky. Jejich krmivo by tedy mělo obsahovat hodně masa a ryb. Výrobci prvotřídních značek krmiva pro kočky takové složení svých výrobků zaručují. Tento druh krmiva je sice drahý, ale ne bezdůvodně. Je totiž téměř nemožné vyrobit krmivo, které by obsahovalo dostatek všech plnohodnotných živočiš­ných tuků a bílkovin. Chcete-li, aby vaše kočka dostávala to nejlepší, dejte při výběru mezi konzervovaným a suchým krmi­vem přednost krmivu dražšímu, ale kvalitnějšímu.

Něco navíc
Vedle hotové stravy můžete své kočce občas dopřát něco navíc, například kočičí sušenky, čerstvé maso, drůbež, divočinu či ryby. Maso, které může být pro kočky nebezpečné, jako například drůbež, vnitřnosti nebo vepřové, musíte pře­dem uvařit, jiné druhy masa jako hovězí a divočinu můžete podávat syrové. Dodržujte přitom stejná pravidla hygieny, jako kdybyste vařili pro lidi. Chcete-1i dát kočce mléko, nikdy jí nedávejte mléko kravské, obsahuje totiž laktózu, která u koček vyvolává prů­jem. Raději dejte přednost mléku speciálně vyrobenému pro kočky nebo mléku v prášku, které se smíchá s vodou. Kočce můžete také dát zahuštěnou smetanu nebo tatra mléko, v nichž je laktóza díky tepelnému zpracování zbavena svých škodlivých účinků.

Dobré pro chrup
Když jí kočka přirozenou stravu (ulovená drobná kořist), její chrup a dásně se touto cestou masírují a čistí. Většina koček však pojídá svou potravu ve formě suchých granulí, mletého masa, mleté ryby nebe masa z konzervy. Při tom však nemusí kousat, a proto není výjimkou, že se u koček často vyskytují problémy s chrupem. Abyste vzniku těchto problémů zabránili, dávejte své kočce pravidelně potravu, kterou musí důkladně rozkousat, například ovčí srdce, kuře nebo sušenou rybu. Kosti jí raději nedávejte, mohly by se totiž rozdrolit a zapříčinit pro­blémy v zažívacím ústrojí, krom toho se mohou vzpříčit v tlamě.

Pojídání trávy
Kočky mají na svém jazyku malé háčky, které slouží k tomu, aby mohly spolknout všechny chloupky, jež při své každodenní očistě slíznou. Tím se v jejich žaludku tvoří chomáče z chlupů, které se musí dostat nějakým způsobem ven. Prostřednictvím trávy se celý proces značně zjednoduší. Pokud svou kočku nepouštíte ven, postarejte se, aby měla vždy k dispozici nějakou trávu, například trávu pro kočky, již lze koupit v obchodě pro zvířata. Nemá-li kočka k dispozici žádnou trávu, může se pustit do pokojových rostlin, které mohou být jedovaté.

Moc tlustá?
Britské kočky jsou krásná kompaktní zvířata, všechno je na nich zakulacené a silné. Především kastrovaní a sterilizova­ní jedinci však mají sklon k tloustnutí a k nehezky vyhlíže­jícímu visícímu bříšku. Velmi tlusté kočky mohou sice také vypadat hezky, pro zvíře samotné to však nic příjemného není. Protože se zvíře necítí optimálně, může se pohybovat jen omezeně, což vede k dalšímu tloustnutí. Z nudy pak může tlustá kočka ještě více jíst, takže se nakonec ocitne v začarovaném kruhu a neustále tloustne. Nadváha přetěžu­je nejen končetiny, ale také orgány. Především životně důle­žité orgány jako srdce, ledviny a játra mohou takový nápor vydržet jen ztěží, což může vést k předčasné smrti vaší kočky. Většina dospělých britských koček nepatří ze své přiroze­nosti mezi nejaktivnější zvířata, proto je dobré vaši kočku k pohybu stimulovat. Nejlépe toho dosáhnete tím, že si s ní budete hrát. Udržíte ji tak v kondici a zároveň zabráníte tomu, aby byla nadměrně tlustá. Příliš tlusté kočce by však nikdy neměla být nasazena dieta. Kočka je totiž fyziologicky stavěná jinak než lidé nebo například psi. Pokud příliš tlustá kočka nedostane několik dní nic k jídlu, její tělo začne vylučovat látky, které ji mohou otrávit. Nenechejte tedy svou kočku hubnout tak, že jí budete odpírat potravu. Naopak se ji snažte stimulovat k pohybu a dávejte jí v pevně stanovenou dobu dietní stra­vu. Váš veterinář vám zajisté ochotně poradí, která dietní strava je pro vaši kočku nejvhodnější.
Přidat komentář

7. PÉČE

16. února 2009 v 0:22 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
Péče o drápky
V podstatě nemusíte kočce drápky stříhat vůbec. Někdy se však může stát, že budou konečky drápků vyčnívat, i když kočka drápky zatáhne, a ty pak při chůzi na hladkém povrchu vydávají zvonivý zvuk. Proto byste měli tyto konečky občas zastřihnout. Zastřihávání konečků drápků je důležité nejen proto, že tím kočce zabráníte zraňovat lidi nebo zvířata, ale také v případě, že kočka škrábe po nábytku. Bývá též zvykem stříhat kočce drápky před výstavou a před krytím. V každém případě používejte ke stříhání drápků jen dobré ostré speciál­ní kleštičky na kočičí drápky a odstřihujte vždy pouze několik milimetrů, abyste kočku nestříhli do živého masa. Svému kotěti také občas zastřihujte konečky drápků, abyste předešli případným poraněním, až bude kotě větší a silnější.

Potřeba škrábání
Každá kočka má potřebu škrábat, a pokud k tomu nemá dosta­tek vhodných objektů, může vzít zavděk vašimi dveřmi, tape­tami nebo jinými věcmi. Jestliže si na škrábání po nábytku vaše kočka zvykne, bude těžké ji to odnaučit. Pořiďte jí proto kůl na škrábání, který se nezřítí pokaždé, když na něj kočka skočí, a který bude dostatečně vysoký na to, aby po něm mohla kočka škrábat, i když stojí na zadních tlapkách. Často se pro tento účel Používají také skořápky od kokosového oře­chu, které můžete případně přichytit na kolmý povrch.

Péče o ouška
Britské kočky by měly mít malá ouška se zakulacenými konečky. Pro zdůraznění se kočkám, které jsou určeny pro výstavy, odstraňují chloupky na okrajích nebo konečcích oušek. Ouška čistěte pouze tehdy, je-li to bezpodmínečně nutné, a to jen prostředkem k tomu určeným. Ten můžete do zvukovodu bud' nakapat, nebo vmasírovat a uvolněnou špínu pak z viditelné části zvukovodu odstraníte pomocí papírového kapesníčku nebo vatové tyčinky. V samotném zvukovodu vatovou tyčinku nepoužívejte, protože byste špínu jen zanesli hlouběji, a tím byste mohli vyvolat nebez­pečný zánět vnitřního zvukovodu. Objevíte-li ve zvukovodu své kočky tmavohnědé až černě zbarvené částečky, které silně zapáchají, pak vaše kočka zcela jistě trpí ušním svrabem. Tato nemoc se nutně musí léčit, protože je pro ostatní kočky nakažlivá, a navíc může zapříčinit zánět ucha. Veterinář má samozřejmě proti ušním nemocím k dispozici určité prostředky, ale léčba může být zdlouhavá a ne všechny způsoby léčby jsou stejně účinné. Pro čištění oušek platí stejné pravidlo jako pro vše ostatní - čím dříve si na ně kotě zvykne, tím méně problémů s ním budete mít později.

Péče o oči
Oči britské kočky nevyžadují žádnou zvláštní péči. M-í-li jinak zdravá kočka problémy se slzícíma očima, je to větši­nou zaviněno chybějícími nebo špatně vyvinutými slznými kanálky. Tyto znaky zdědily britské kočky po kočkách per­ských, které se často musí potýkat se stejným problémem. V takovém případě je nutné konzultovat vše s veterinářem a případně nechat slzné kanálky vyčistit. Ve všech ostatních případech je nejúčinnější odstranit případnou špínu z kout­ků očí pomocí papírového kapesníčku namočeného v pře­vařené vodě. Špínu vytírejte vždy směrem k nosu.

Péče o chrup
U koček je mléčný chrup nahrazován dospělým chrupem mezi čtvrtým a šestým měsícem života a je dobré tento pro­ces kontrolovat. Občas totiž může mléčný zoubek, který zůstane v tlamičce, zkřivit okolní zuby. V případě jakýchko­li pochyb raději navštivte veterináře. Také kočky mohou trpět zubním kazem, zubním kame­nem či záněty zubního krčku, které pro ně mohou být stejně jako pro lidi velmi bolestivé. Často se tyto problémy proje­vují tím, že je kočka náladová, nechce jíst tvrdé boby a stáh­ne se do sebe. Nezřídka k tomu dochází postupně, takže si majitel ani nevšimne, že kočka trpí bolestí. Neléčené pro­blémy s chrupem vedou ke ztrátě zubů, nemluvě o bolesti, kterou vyvolávají chronické záněty.Naučte se kočce alespoň jednou měsíčně kontrolovat chrup a požádejte o totéž také veterináře při každoročním očkování. Veterinář by měl občas odstranit zubní kámen nebo vytrhnout napadený zub. Pokuste se zamezit tvorbě zubního kamene tím, že budete kočce pravidelně podávat krmivo, k jehož rozkousání musí použít svůj vlastní chrup.

Péče o srst
Britská kočka nevyžaduje přílišnou péči o srst. K udržení srsti v dobrém stavu zcela postačí, když ji jednou týdně důkladně vykartáčujete kartáčem z prasečích štětin. V době línání na jaře a na podzim je ideálním pomocníkem při odstraňování vypadaných a uvolněných chlupů kartáč gumový. Při jeho používání však nesmíte být příliš energič­tí, jinak byste mohli kočičí srst poškodit. Jestliže chodíte se svou kočkou často na výstavy, je nutné, aby její srst vypada­la vždy nádherně. Volné či uvolněné chloupky můžete pra­videlně odstraňovat pomocí palce a ukazováčku, což je sice pracné, ale srst nebude vypadat cuckovitě.

Chomáče chlupů
Dobrou péčí o srst, zejména v době línání, zabráníte tomu, aby kočka spolykala zbytečně mnoho chlupů, kvůli nimž by se v jejím žaludku tvořila spousta chomáčů z chlupů, které by se musely v ojedinělých případech odstranit i operativně. Navíc můžete koupit speciální kočičí stravu ve formě masti, která se postará o to, aby vaše kočka chomáče z chlupů vyloučila a nemusela je vyzvracet.

Koupání
Pokud svou kočku vystavujete, je nutné ji občas vykoupat. Vyberte pokud možno šampon, který odpovídá barvě její srsti. Existují například šampony, díky nimž bude srst vaší kočky opticky bělejší, nebo naopak sytěji černá. Kočku umyjte vždy nejméně 3-4 dny před výstavou, aby její srst nebyla příliš vysu­šená. Pokud seznámíte své kotě s vodou hravou formou, nebu­de většinou dělat v dospělosti při umývání žádné problémy. Přesto však některé kočky koupání nesnášejí. Takovým koč­kám vetřete do srsti proti směru růstu chlupů mast, nemastný pudr nebo suchý šampon pro kočky a ten poté důkladně vyčešte. Protože tyto výrobky na sebe vážou maz a špínu, bude kočičí srst opět čistá a vitální.

Ocas
Jestliže kočku vystavujete, můžete špičku na konci jejího ocasu upravit tak, aby vypadala zakulaceně, a to tím způso­bem, že vyčuhující delší chloupky odstřihnete nebo je jemně vytrhnete. V blízkosti kořenu ocasu mají kocouři pachové mazové žlázy, jež začínají produkovat maz, jakmile kocour dosáhne pohlavní zralosti. Tyto žlázy vylučují lepkavý tmavý maz, který nejenže nevypadá hezky, ale může též zavinit zánět kůže nebo vypadávání chlupů, a to v celých chomáčcích. O tento "kocouří ocas" byste měli dlouhodobě pečovat. Ales­poň částečně zabráníte negativním projevům tím, že budete kocourovi podávat vitamín B a krmiva s vysokým obsahem tuku a také že budete potírat postižené místo homeopatickou mastí. Pro dosažení rychlého výsledku můžete "kocouří ocas" ošetřovat suchým šampónem pro kočky nebo dětským pud­rem. Výrobek nechejte vsáknout přes noc a ráno jej pak důkladně vykartáčujte. Silně odmašťující prostředky jako například prášek na praní účinkuj í sice rychle, ale pouze krát­kodobě, většinou je jimi aktivita žlázy ještě stimulována. Jediným zcela účinným řešením tohoto problému je kastrace.

Boj proti blechám
I kočky, které nepouštíte ven, mohou být napadeny blecha­mi, jež jste mohli vy nebo vaše návštěva zanést do bytu. Zda má kočka blechy, poznáte podle jejich výskytu na místech, kde se rády zdržují, například u kořene ocasu nebo na břiše. Hle­dejte však také hnědočerné částečky, což jsou bleší výkaly. Blechy se rozmnožují velmi rychle a přechod od několika blech k úplnému zablešení je často otázkou pouze několika týdnů. Na trhu je velké množství prostředků proti blechám, z nichž některé neúčinkují vůbec, jiné naopak velmi dobře. Proto si při koupi všímejte především toho, jakou účinnou látku prostředek obsahuje. Pokud váš prostředek není dosta­tečně účinný, kupte jiný výrobek, jenž účinkuje na bázi odliš­né látky. Kromě prostředků účinkujících okamžitě (spreje, pudry, obojky proti blechám), existují také prostředky, které účinkují až po delší době. Jedná se například o tablety, po nichž se blecha, jež pozře krev vaší kočky, stane neplodnou. Používání dalších konvenčních prostředků je však nutné, pro­tože účinná látka tablet blechy nezabije, nýbrž pouze zamezí jejich rozmnožování. Zároveň byste měli ošetřovat nejen kočku, ale i ostatní domácí zvířata a nezapomínat používat speciální spreje na okolí kočky. Více než 90% populace blech totiž neparazituje přímo na kočce samotné, ale v jejím bez­prostředním okolí, a to ve stadiích vajíček, kukel a larev. U koťat prostředky proti blechám nepoužívejte, neboť jsou velmi agresivní a nepatří mezi nejbezpečnější. Raději se vždy poraďte s veterinářem. Má-li vaše kočka blechy, není rozhodně zbytečným luxusem nechat ji také odčervit: ble­chy totiž přenášejí tasemnice.

Červy
Téměř všechna koťata, nehledě na to, zda a jak často byla svou matkou odčervována, jsou nakažena škrkavkami. Pokud dopustíte, aby se škrkavky v těle vaší kočky nerušeně rozmnožovaly, mohou j í způsobit mnoho problémů. Koťata by měla být poprvé odčervena ještě u svého chovatele. Pro­tože ale odčervovací prostředky neúčinkují proti červím vajíčkům, musí se u mladých koček celá procedura provádět v pravidelných intervalech. Tím se zabrání opakovanému výskytu červů. Poté, co kočka dosáhne stáří jednoho roku, postačí obvykle dát jí jednou za čtvrt roku odčervovací tablety nebo mast. Kočky většinou snášejí lépe mast než table­ty, jež obvykle polykají pouze s velkým odporem; mast však mnoha kočkám dokonce i zachutná.

Plíseň
Plísně, často také nazývané lišej, se obávají všichni chovatelé koček, protože kočka postižená plísní se často drbe a v její srsti pak vznikají holá místa. Plíseň sice není životu nebezpečná, ale je vysoce nakažlivá a je těžké se jí zbavit. Majitel kočky, která plísní trpí, může přenášet zárodky, a tím nakazit i jiné kočky. K tomu, abyste plíseň zavlekli k vám domů či kamkoli jinam, stačí, pohladíte-li na ulici nakaženou kočku. Strach z plísně je mezi milovníky koček tak velký také z toho důvodu, že léčba nakažené kočky trvá velmi dlouho a je drahá a pracná. Stejně jako při začervení nestačí ani v tomto případě ošet­řit pouze kočku, speciální prostředky musíte použít po celém domě. Často je vhodné vyměnit podlahové krytiny a jiné tex­tilie (závěsy, sedací soupravy, přikrývky), které by bylo obtíž­né zbavit všech zárodků. Po celou dobu boje proti nákaze (což může trvat jeden rok i více) se vzhledem k vysoké nakažlivos­ti nedoporučuje, abyste u vás doma přijímali majitele jiných koček nebo je sami navštěvovali. Veterinární medicína ale neustala ve svém vývoji, a proto se očekává, že se v nejbližší době objeví na trhu nový prostředek na bázi lufenuronu.

Říje
Britské kočky bývají poprvé v říji ve věku 6-14 měsíců. Během říje jsou kočky přítulnější než obvykle, hlasitější a při pohlazení prohýbají svůj hřbet kolmo nahoru, přičemž často hrabou zadníma nohama. Kočky v říji sebou také občas plác­nou o zem a jen tak se válí. Tímto způsobem se však nechovají celý den, mezi jednotlivými návaly hodně spí a vypada­jí, jako by v říji vůbec nebyly. Tím se však nenechejte zmást. Četnost, síla a délka říje se u jednotlivých koček různí. U některých jsou projevy říje velmi zřetelné, obvykle tako­vé kočky nadělají hodně hluku, zatímco u jiných byste sotva něco postřehli. Některé kočky jsou v říji téměř každý měsíc, jiné pouze dvakrát do roka. Říje trvá většinou čtyři dny a je často spuštěna jednak účinky tepla a přibývajícím počtem slunečných hodin během dne, jednak přítomností nekastro­vaného pohlavně zralého kocoura.

Omezení plodnosti u koček
Jestliže nechcete, aby měla vaše kočka koťata, uděláte nejlé­pe, necháte-li j i vykastrovat. Po tomto zákroku již nebudete muset řešit problémy s říjí a s koťaty. Kastraci, mezi lidmi často označovanou jako sterilizace, však nelze vrátit zpátky. Pokud ještě nejste rozhodnuti, zda svou kočku necháte někdy připustit, můžete říji prostřednictvím určitých pří­pravků dočasně potlačit. U kočky, která je v říji jen málo­kdy, však není téměř vůbec nutné do jejího cyklu zasahovat. V době říje však na ni pouze musíte dávat pozor a nesmíte ji pouštět ven. Léky na potlačení říje byste však neměli své kočce podá­vat dlouhodoběji. Zvyšuj í totiž možnost zánětu dělohy a ve starším věku mohou způsobit rakovinu mléčných žláz. Stej­ně negativně působí na kočku i to, když ji opakovaně nechá­te být v říji, aniž byste ji připustili. Pro zdraví kočky je dobré, aby svá první koťata porodila dříve, než dosáhne věku dvou let. Ve starším věku se možnost případných komplikací stále zvyšuje, a proto kastraci neodkládejte déle, než je nutné.

Omezení plodnosti u kocourů
Většina britských kocourů si mezi sedmým a čtrnáctým měsícem začne značkovat vlastní území silně zapáchající močí. Protože značkují všichni kocouři a protože jejich moč velmi silně zapáchá, bývá většina z těch, kteří jsou drženi v domácnosti, vykastrována ještě před dosažením jednoho roku. Kastrací se totiž všem podobným projevům zabrání. Vykastrovaný kocour již také necítí potřebu vyhledávat v sousedství kočky v říji a soupeřit s možnými soky, čímž se zároveň snižuje pravděpodobnost, že přijde domů s nevyléči­telnými a po čase smrtelnými chorobami, jakými jsou koči­čí AIDS nebo leukémie.
Přidat komentář

8. NEMOCI A ODCHYLKY

16. února 2009 v 0:20 | Esther Verhoef - Verhallen |  Britská kočka
Známky nemoci
Samozřejmě si nikdo nepřeje, aby vaše kočka onemocněla. Pokud máte kotě od dobrého chovatele, dobře se o něj stará­te a dáváte mu pestrou stravu, pak by mělo být vše v pořádku. Ale i přes veškerou péči, kterou své kočce poskytujete, může onemocnět. V této knize bohužel není možné popsat všechny u koček se vyskytující nemoci, ale následující přehled přízna­ků vám snad alespoň trochu pomůže, jestliže o zdraví své kočky pochybujete. Tento seznam však není úplný. Pokud si nejste jisti, kontaktujte vždy svého veterináře.

Známky nemoci:
• průjem (ne ve všech případech)
• problémy při močení a vyprazdňování • jiná barva moči než obvykle
• časté močení
• znatelné třetí oční víčko
• výtok z nosu a očí, u koček z vagíny • zvýšená teplota
• kočka je náhle z neznámých důvodů nečistotná
• odlišný příjem potravy (kočka jí méně nebo nejí vůbec, více pije) • odlišné chování (příliš klidná, stažená do sebe nebo bázlivá)
• vyrážka na kůži
• náhlé vypadávání chlupů, tvoří se holá místa • slintání
• hubnutí
• kočka náhle pečuje více o svou čistotu
• celkově horší kondice
• vypouklé bříško
• problémy s běháním • dočasná ochrnutí
• častější zvracení (nezaměňujte se zvracením chomáčů chlupů)

Průjem
Kočičí průjem mívá mnoho různých příčin. Kočky totiž mají nejen velmi citlivý žaludek, ale navíc jsou náchylné na napadení střevními parazity. Proto by kočka měla dostávat vysoce hodnotné krmivo, ohřáté na správnou teplotu, při­čemž hygienu je třeba dodržovat jak při přípravě krmiva, tak i při údržbě toalety. Jídlo, které se rychle kazí, odstraňte ihned, jakmile se kočka dosyta nají. Problémy s pozdě odstraněným jídlem se vyskytuj f hlavně v létě. U kočky, která trpí průjmem, může snadno dojít k dehydrataci a zvíře pak může kvůli ztrátě tekutin vážně onemocnět nebo zemřít. Pokud má vaše kočka průjem, nečekejte a co nejdříve se poraďte s veterinářem. Při stále se opakujícím průjmu doká­že lékař pomocí rozboru bakterií předepsat nejvhodnější lék.

Vzteklina a virová rhinotracheitida
Prostřednictvím mateřského mléka získají kočky v prvních šesti měsících protilátky proti určitým nemocím. Jakmile však začne kočka sama přijímat potravu, protilátky přestanou postupně působit a právě v tom momentu nastává čas nechat kočku očkovat proti vzteklině (panleukopenie) a virové rhi­notracheitidě (feline upper respiratory disease). Jedná se o vysoce nakažlivá virová onemocnění, která mívají často smrtelné následky. Kočky jsou obvykle poprvé očkovány ve věku osmi týdnů a poté ještě jednou okolo 12 týdnů. Očko­vání proti vzteklině účinkuje dokonale - kočka, která byla proti této nemoci očkována, se jí již nemůže nakazit. Rhi­notracheidu může kočka dostat, přestože proti ní byla očko­vána, symptomy nemoci však nejsou poté natolik závažné.

HCM (hypertrofická kardiomyopatie)
HCM je dědičná choroba, která spočívá v tom, že stěna levé srdeční komory je větší a silnější než obvykle, kvůli čemuž srdce nemůže normálně fungovat. Tato vada se vyskytuje často jak u britských koček, tak i u ostatních druhů koček. První problémy se obvykle objeví až v dospělém věku. Hypertrofická kariomyopatie je údajně autosomálně domi­nantně dědičná choroba. Počáteční symptomy jsou znatelné pouze nepatrně, a můžete je proto snadno přehlédnout. Kočka vypadá dlouho zdravě, najednou však vážně onemocní. Často také dochází k ochrnutí nohou, rychlejšímu tlukotu srdce nebo šelestům na srdci. U některých koček se objevují pouze lehčí stadia této nemoci; ty se pak mohou bez výraznějších problémů dožít vysokého věku, zatímco u jiných koček vede tato nemoc k předčasné smrti. V současné době he tuto nemoc diagnostikovat pouze ultrazvukem. Vyšetření by měl provést speciali­zovaný veterinář, který má s touto metodou dostatek zkuše­ností a který pracuje s moderními přístroji. Zvětšení srdeční stěny totiž může mít i jiné příčiny, takže diagnóza HCM nebý­vá vždy přesná. HCM je sice nevyléčitelná choroba, pokud je však diagnostikovaná a léčená, může se srdeční činnost díky speciálním lékům zlepšit.

PKD (polycystic kidney disease)
PKD je dědičné onemocnění ledvin, jež se vyskytuje nejen u koček, ale i u jiných zvířat a též u lidí. Nemoc se projevu­je výskytem cyst (prohloubenin naplněných tekutinou), které se tvoří na obou ledvinách. Tyto cysty ochromují funk­ci ledvin a mohou mít až smrtelné následky. Přestože je PKD nevyléčitelná choroba, mohou vhodné léky život zvířete prodloužit. Nemoc se často projevuje nadměrným pitím a s tím spojeným nadměrným močením. Polycystic kidney disease se objevuje v různých stupních. Zvíře na ni může zemřít již v mladém věku, ale též se stává, že kočka onemocní až později.V druhém případě se majitel často domnívá, že kočka zemřela na přílišné opotřebování ledvin, zatímco pravou příčinou smrti byla právě neléčená lehká forma PKD. Kvůli dědičnému charakteru tohoto onemocnění je důležité nemoc diagnostikovat, a to i přesto, že se nemocné kočky často dožívají vyššího věku. Zvířata, která zdánlivě nemají žádné potíže, ale přesto PKD trpí, mohou totiž zplo­dit koťata, která touto nemocí onemocní již v útlém věku a také na ni předčasně zemřou. Diagnóza se zjišťuje pomocí ultrazvuku a určují ji pouze specializovaní lékaři.

Kočičí AIDS (FIV)
Kočičí AIDS, oficiálně virová ztráta imunity (feline immu­odeficency virus), je v mnohém podobný nemoci AIDS, terá se vyskytuje u lidí. Je bezpečně prokázáno, že kočičí AIDS se nemůže přenést na člověka, a naopak. Kočky se mohou nakazit, když je pokouše jiná kočka nakažená FIV. Většinu takovéto rizikové skupiny tvoří nekastrovaní kocouři­, kteří neúprosně brání hranice svého teritoria. Přestože je pravděpodobnost nákazy během sexuálního aktu opravdu mizivá, je možné, že kocour kočku během krytí kousne do krku, a tím ji nakazí. Kočka pak může dále nakazit svá koťata. Kočičí AIDS je nevyléčitelný. Kočku je sice možné léčit pomocí kombinované terapie a moderních léků, ale účinn­ost této léčby se teprve ověřuje. Prozatím neexistuje žádný lék ani očkovací látka, která by dokázala kočky proti této nemoci ochránit. Nakažená kočka je navždy nositelem tohoto viru a může ej přenést i na ostatní kočky. Je tedy důležité, abyste naka­žené zvíře nenechali přijít do styku s jinými kočkami, neboť stále existuje riziko, že jedna kočka druhou kousne. Jediným způsobem, jak kočku před AIDS ochránit, je nenechat ji přijít do styku s potenciálně nakaženými zvířaty. Toho můžete v praxi dosáhnout pouze tak, že nenecháte očku venku volně běhat. Zároveň nezapomínejte nechávat pravidelně provádět testy nejen novým kočkám ve vaší domácnosti, ale také těm starším, především pokud se minulosti toulaly nebo byly v útulku. Na kočičím AIDS je zrádné, že se jeho průběh u různých oček liší. Některé kočky onemocní během krátké doby po nákaze, jiné vykazují symptomy až po delší době - po pěti letech od nakažení - a některé kočky se s touto nemocí dožijí vysokého věku. K symptomům této nemoci patří mimo jiné horečka, průjem, změny povahy, vleklé záněty (zejména záně­ty dásní), chudokrevnost, virová rhiotracheitida, která nechce odeznít, zvětšené Lymfatické uzliny, podivné rakovino­vé nádory a hubnutí. Ke zjištění kočičího AIDS se používají krevní testy na přítomnost protilátek. Chovatelé svá chovná zvířata testují na přítomnost protilátek v krvi vždy, a proto si můžete být jisti, že vaše právě koupené kotě AIDS nemá.

Infekční leukémie (FeLV)
Infekční leukémie, oficiálně feline leukemia virus (FeLV), je virové onemocnění, které může kočku postihnout v jakém­koli věku. Kočka se může nakazit kousnutím od nakažené kočky, vzácněji pak, pokud se s nakaženou kočkou dělí o stravu či kočičí toaletu nebo si vzájemně čistí srst. Protože tento virus napadá imunitní systém, bývají symptomy různé, postižená kočka se může například snadněji nakazit různými viry a bakteriemi. Vir způsobuje mimo jiné také vznik tumo­rů na lymfatických žlázách. Infekční leukémie je prozatím nevyléčitelná, i když očko­vací látka proti ní již existuje.Většina chovatelů proto nechává u svých koček provést testy, které vykazuji pří­most protilátek proti FeLV v krvi. Abyste předešli nákaze, nenechávejte své kočky volně pobíhat venku, by se mohly nakazit, a u svých nových i starých koček nechejte provést testy na přítomnost protilátek proti FeLV v krvi a zároveň nechejte všechny kočky očkovat.

Patella luxatie
Patella luxatie (PL) je dědičná vada kolenních kloubů, která se vyskytuje u rozličných druhů psů a koček, mezi nimi i u britské kočky. Odchylka se vyznačuje více či méně uvol­něnými kolenními klouby, v nejvážnějších případech se mohou klouby uvolňovat při sebemenším pohybu, což zne­možňuje kočce ohýbat nohy, a tedy jakýkoli normální pohyb nebo skákání. Ve velké většině případů se však jedná pouze o lehkou luxaci, která kočku tolik neomezuje. Diagnózu může určit dobrý veterinář, který hmatem zjistí, jakou vůli mají kolenní klouby při lehkém tlaku. Kočkám, jež trpí váž­nější formou patella luxatie, může pomoci operace, kterou provádějí specializované kliniky.

Odchylky kostry
Odchylky kostry nebývají u britských koček časté, pouze v určité linii plemene se občas vyskytnou "flatchested" koťa­ta (koťata s plochým hrudníkem). Jedná se o dědičnou vadu, při které není hrudní koš zakulacený, nýbrž je plochý. Není jisté, jakým způsobem se tato vada dědí, a proto se chovate­lé snaží ryto kočky ze svého dalšího chovu vyloučit. Občas se stejně jako u ostatních plemen koček vyskytnou odchylky ve stavbě ocasu - narodí se bezocasé kotě. V tomto případě jde však spíše o kosmetickou vadu, která nijak nepostihuje zdraví zvířete. Přesto chovatelé hlídají i tuto vadu, protože podobně postižená kočka nemá samo­zřejmě na výstavách příliš velkou šanci uspět. Nakonec je třeba zmínit, že v minulosti byla pod jménem britská kočka zaregistrována zvířata z jiného plemene, a to scottish fold neboli skotská klapouchá kočka - dnes již uzná­vané plemeno. Mutace, která zavinila sklopené uši, může způsobit deformace také na jiných částech kočičí kostry. Proto se nedoporučuje plemenit britské kočky, které mají mezi svými předky právě scottish fold.
Přidat komentář

Kam dál